Abstrakty

Josef Zvěřina a teologie agapé
Abstrakty konferenčních příspěvků

doc. PhDr. Mireia Ryšková, Dr. theol. (Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Česká společnost pro katolickou teologii)
Živá teologie: Josef Zvěřina – člověk, pedagog, kněz a teolog
Josef Zvěřina (1913-1990) do značné míry zosobňuje dějiny české církve i společnosti do revoluce v roce 1989, a to především té části, která se nepodvolila ani nacistickému, ani komunistickému nátlaku. Příspěvek se zaměřuje na nastínění osobnosti Josefa Zvěřiny v nejrůznějších rolích, do nichž byl životem postaven, a to jako člověk s mnohostrannými zájmy a vztahy s lidmi širokého spektra, jako učitel i jako kněz a teolog zaměřený na reflexi žité víry, nejen akademického teologického diskursu. Síla a kouzlo osobnosti Josefa Zvěřiny spočívaly v jeho autentičnosti, otevřenosti, intelektuální zvídavosti i schopnosti propojovat praxi a teorii. Výrazem toho je jeho pojetí teologie jako živé teologie, resp. posléze jako teologie agapé, teologie (Boží) lásky.

PhDr. Jan Stříbrný (Česká křesťanská akademie)
Josef Zvěřina: Svědek víry a statečný občan
Josef Zvěřina prožíval své kněžské poslání nejen jako věrnou službu církvi a Božímu lidu, ale vždy je propojoval s osudy své země a společnosti.
Ve zlomových okamžicích dějin minulého století se vždy zachoval jako statečný a angažovaný občan – mj. v letech 1938, 1945, 1968–1969, 1977, 1989.

Mgr. Marta Slavíčková
Obyčejné vzpomínání na neobyčejného člověka
Jak to tenkrát u nás začalo, jak to probíhalo a jak se to vepsalo do mé mysli i srdce.
A k tomu bonus: tajemství, které lze nazvat: "Josef a já dnes!"

Mgr. Jitka a Ing. Mgr. František Srovnalovi (Srovnalovi - Riviéra - Zábřeh)
Diagnózy a prognózy
Když se prof. Josef Zvěřina dozvěděl, že jedu do Německa na seminář, přispěchal na pomoc a svěřil mi "Diagnózy a prognózy", abych je tlumočil německým katolíkům. Rychlý překlad do němčiny a v Řezně jsem prožil celou noc ručním rozmnožováním, ručně, hůlkovým písmem, abych mohl zájemcům svěřit tento úžasný text proroka.

ing. Pavel Hradilek (Institut ekumenických studií v Praze z.s.)
Cesta od Studia catechetica k Teologii agapé
Josef Zvěřina mezi lety 1975-85 dvakrát významně obměnil strukturu a částečně i obsah vyučované dogmatické teologie. Vývojem prošel i způsob výuky s ohledem na předpoklady posluchačů. Zvěřina nebyl jen učitelem, ale i průvodcem událostmi v církvi a společnosti v období husákovské normalizace.

Prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera (Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Česká křesťanská akademie)
Vzpomínka na setkání s Josefem Zvěřinou
Krátká vzpomínka na mé setkání s Josefem Zvěřinou jako učitelem na podzemním Generálním studiu Československé provincie řádu bratří kazatelů dominikánů.

PhDr. Jan Synek (Ústav pro studium totalitních režimů)
Vězeňská zkušenost Josefa Zvěřiny
Jedno z nejobtížnějších i nejdůležitějších životních období Josefa Zvěřiny, téměř čtrnáct let strávených v pevných věznicích a uranových pracovních táborech, bude nastíněno ve světle dochovaných archivních dokumentů i osobních svědectví a vzpomínek. Jeho vězeňský pobyt bude také zasazen do celkového kontextu zakazovaného náboženského života v komunistických věznicích a lágrech.

Zdeněk A. Eminger (Česká společnost pro katolickou teologii)
Josef Zvěřina a jeho práce v exilových časopisech Studie a Nový život
Seznámení s vybranými důležitými tématy a srovnání s tím, co bylo vydáno paralelně s texty Josefa Zvěřiny. Ohlédnutí za následnými reakcemi myslitelů v římském exilu a nabídka inspirací současným křesťanům.

Mgr. Petr Jandejsek, M.A., Th.D. (VOŠ Jabok, Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, Česká společnost pro katolickou teologii)
Tradice jako paměť církve 
Zvěřinův pohled na předávání víry jako na jednání společenství křesťanů zakořeněných v Kristu. Jádrem příspěvku bude interpretace pasáže z Teologie agapé o tradici církve. Josef Zvěřina v ní předkládá pokoncilně svěží pojetí tradice, které je věrné jak biblickým kořenům, tak příslibu naplnění v plnosti času. Spíše než souborem církevních norem je tradice podle Zvěřiny životem společné víry. Utváří praktický „životní sloh“ nového člověka v Kristu. V jakých ohledech je toto pojetí dnes zvlášť aktuální?

doc. Mgr. Michal Kaplánek, Th.D. (Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Česká společnost pro katolickou teologii)
Přínos Teologie agapé pro praktickou teologii
Jádrem příspěvku je eklesiologie Josefa Zvěřiny, zejména jeho reflexe poslání laiků a kněží. Autor identifikuje originální přínos Zvěřiny k této problematice a jeho relevanci dnes ve změněných podmínkách.

Mgr. Michael Martinek, Th.D. (VOŠ Jabok)
Odvaha být církví
Zvěřinův text o církvi v kontextu současného synodálního procesu. V čem nás ještě může inspirovat?

Ing. René Milfait, Th.D. (Společnost pro výzkum zločinů komunismu, Česká společnost pro katolickou teologii, Výbor Sekce pro etiku v paliativní péči ČSPM)
Setkání dvou svobod v prostředí nesvobody: následování v pronásledování ve světle clausuly Petri
Svědek křesťanské cesty, kněz, teolog „Teologie agapé“ žije a působí v komunistickém zločinném, nelegitimním a zavrženíhodném režimu. Vězněn, umlčován, vylučován, vypuzován do nevýznamnosti, neznámosti, neviditelnosti, pomlouván…Přesto naplňuje svá povolání a poslání i v prostředí mimo nějakou „bublinu“ či uzavřený svět, bez „PR“, bez možnosti publikovat, přednášet, veřejně „sloužit mše“…“Přesto“ promlouvající svědek a učitel. Kde možno hledat zdroje pro to hledat smysl a snášet nesmyslnost, bolest, utrpení, nezištně sloužit? Jít na hlubinu, základ křesťanské existence, k „nejhlubšímu prvku křesťanského života“, k uvědomování toho, kdo má poslední slovo v posouzení lidského srdce, nejhlubších a skutečných motivů, rozhodování, jednání…

Mgr. František Štěch, Th.D. (Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, Česká společnost pro katolickou teologii)
Zjevení v Teologii agapé
Příspěvek se pokusí v základních rysech nastínit přístup Josefa Zvěřiny k tématu Božího zjevení v jeho Teologii agapé a zasadit jej do širšího, fundamentálně-teologického rámce teologie zjevení (Dei Verbum, Skalický, Dulles, O'Collins, Latourelle...).

PhDr. ThDr. Jičínská Jana, MBA, Ph.D. (Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta)
Teologie pro třetí tisíciletí
Příspěvek je věnován analýze proslovu význačného teologa ThDr. Josefa Zvěřiny, který obdržel doktorát teologie honoris causa na univerzitě v Tübingen. Při této příležitosti byl přednesen slavnostní projev. Josef Zvěřina hovoří o teologii, která je zároveň teologií vědeckou, ale aplikovatelnou do běžného života. V proslovu se Zvěřina vyjadřuje k poslání univerzitního vzdělávání, jeho slabinách, výzvách či vztahu věd exaktních, humanitních a společenskovědních vzájemně. Zvěřinovo hledisko je velmi aktuální a ani s plynoucím časem neztrácí svůj lesk a důležitost. Projev je rozčleněn na několik částí, které reflektují postavení univerzity a jejího poslání (ačkoliv je určeno zvláště univerzitě v Tübingen) jde nad rámec států a národních identity. Univerzita nemůže být podrobena čirému pragmatismu a utilitárním hlediskům společnosti, ale jejím úkolem je poskytnout vzdělání, které se stává klíčem k chápání lidí, světa, sebe sama a Boha. K tomuto existenciálnímu pohledu člověk dozrává skrze zkušenosti, ale též osvojováním si znalostí, zkušeností v rámci oborů, ale nutností je též odpovídání na bytostné lidské otázky a schopnost otevřít se i určité intelektuální krizi a pochybnosti, která však zároveň dává velkou perspektivu růstu, vidění komplexního světa, srovnání myšlenkových proudů a směrů v perspektivě oboru, ale i mimo něj. Zvěřina poukazuje na jednostranný pozitivistický přístup přírodních věd a dědictví osvícenství a nastiňuje též důležitost humanitních věd – vnitřní svobody a svobody bádání. Přičemž svobodu chápe jako osvobození od, ale zároveň i osvobození k.  Zvěřina se dotýká tématu svobody jakožto svrchované božské hodnoty, ale zároveň odpovědnosti, dotýká se christologie a trojiční teologie v kontextu teologie agapé – sdílení lásky v Božství. Reflektuje též hluboké přesvědčení, že láska, tak jak se otiskuje v lidské duši, je jedinečná, má svůj původ v Bohu a tato láska chce být sdílena – je misií, posláním. Ekumenická perspektiva je též vyjádřením porozumění, otevřenosti, svobody a reflexe.

PaedDr. PhDr. ThLic. Gabriela Genčúrová, PhD. (Katolícka univerzita v Ružomberku, Teologická fakulta)
Antropologický prínos J. Zvěřinu pre súčasnú teológiu na Slovensku
Príspevok predstaví človeka v chápaní J. Zvěřinu ako tvora teocentrického, kristologického a pneumatologického, ako komplexnú jednotu tela a ducha otvárajúcu sa druhej osobe v rámci medziľudských vzťahov a tvora, ktorí ako súčasť ľudského spoločenstva vytvára úplné spoločenstvo s Bohom a tak naplňuje vo svete zmysel svojho života - priviesť svet do slobody a slávy (Rim 8,19-22). Snaží sa vymedziť v základných znakoch vplyv Zvěřinovej antropológie na rozvoj teologickej antropológie na Slovensku.

doc. PaedDr. Miriam Prokešová, Ph.D. (Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta)
Vize zodpovědnosti církve ve společnosti u Josefa Zvěřiny
Odvaha být církví. Tak zní název jednoho z děl Josefa Zvěřiny. Máme i v současné době, jsou naše životy i dnes spjaty s touto odvahou „být církví“  v celé její zodpovědnosti? V příspěvku se zamýšlím nad zodpovědností současné církve nejen v kontextu společnosti, ale v kontextu života každého jednotlivce. Je církev „matkou“, přístavem hledajících a toužících duší, nebo jen formální institucí, dbající na svá dogmata a tradice? Otázky si pokládám v retrospektivě myšlenek a osobnosti Josefa Zvěřiny.

PhDr. Lucie Šmídová, Ph.D. (Česká společnost pro katolickou teologii, historička na volné noze)
Josef Zvěřina a ženský svět

Poznámka: Tento příspěvek nebude na konferenci prezentován z důvodu omluvy přednášející.

Josef Zvěřina se v době normalizace přátelil s řadou zajímavých a vzdělaných žen – najdeme mezi nimi ženy hluboce věřící i přesvědčené ateistky, ženy vdané i rozvedené, bezdětné i matky více dětí. Není přehnané tvrdit, že co žena, to solitér. Příspěvek analyzuje Zvěřinovo svědectví o vlastní víře v těchto vztazích.

MgA. Barbora Čiháková (Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., oddělení 20. století a literatury současné)
Několik poznámek k jednomu přátelství (vzájemná inspirace mezi Růženou Vackovou a Josefem Zvěřinou)
Na setkání s Růženou Vackovou, kunsthistoričkou, klasickou archeoložkou, univerzitní pedagožkou a kritičkou, vzpomněl Josef Zvěřina v nekrologu, který publikoval v samizdatu. Na dlouhou dobu to byla jedna z mála připomínek této výjimečné, třebaže poněkud pozapomenuté osobnosti českého kulturního a univerzitního prostředí. Podle toho, co se podařilo dosud rekonstruovat, se setkali v době druhé světové války a pro o generaci mladšího Josefa Zvěřinu se Růžena Vacková stala podstatnou inspirací, duchovní i přátelskou podporou (jako tomu bylo v jejím případě i pro mnohé další mladé lidi) a zejména milou partnerkou v celoživotním dialogu.
Příspěvek na základě vzpomínkové a pamětnické literatury zpřítomňuje jejich přátelský vztah, díky korespondenci (zejména z padesátých let) ukazuje, jak se tento vztah nadále udržoval v prostředí komunistického vězení a pracovních táborů. Jeho součástí by měla být nejen snaha poukázat na vzájemnou tvůrčí inspiraci, která se propsala v podobě konkrétních pasáží i do knih či dosud nepublikovaných rukopisů, ale též pokus naznačit společná východiska a vztah ke křesťanské víře i kultuře.

Mgr. Veronika Blažek Iňová, Ph.D. (Česká křesťanská akademie, Česká společnost pro katolickou teologii) 
Prožitek, úchvat, patéma: Obraz v díle Josefa Zvěřiny jako střed posvátného dialogu

Poznámka: Tento příspěvek nebude na konferenci prezentován z důvodu omluvy přednášející, je však přislíbeno zpracování tématu do konferenčního sborníku

Cílem příspěvku je vyznačit paralely umělecké komunikace z díla Josefa Zvěřiny, s možným přesahem do teologické estetiky. Zvláště jeho kniha „Výtvarné dílo jako znak“, v níž Zvěřina navazuje na svoji absolventskou práci, se zabývá problematikou onoho tajemného rozhovoru, v němž jeho aktéři užívají zvláštního druhu obrazného jazyka, jímž mezi sebou hovoří umělec a jeho divák, zde prostřednictvím výtvarného díla. Také v dnešním dialogu umělce a příjemce stojí dílo v centru dění. V moderním a postmoderním výtvarném umění však narážíme na jisté limity, jichž si byl ve své době Josef Zvěřina již velmi dobře vědom.
I s přiznáním si těchto omezení se v jeho díle vydáme objevovat prvky, znaky a komunikační prostředky, které mohou propojovat svět umění a svět náboženství, ale i jazyk obrazu s jazykem víry, a mohou tak promlouvat i do naší, vhodné komunikační prvky stále hledající, současnosti.

PhDr. Michal Filip, Ph.D. (Jihočeská univerzita, Teologická fakulta)
Zvěřinova pouť porozumění výtvarnému sdělení
Autor příspěvku se pokouší poukázat k zásadnímu otázkám vizuální estetiky Josefa Zvěřiny. Zvěřinův pohled na analýzu výtvarného díla vnímá jako jistý druh dialogu se soudobou "světovou" scénou zkoumající nonverbální symbolické systémy.

Zuzana Svobodová (Česká křesťanská akademie, Česká společnost pro katolickou teologii, Univerzita Karlova, Jihočeská univerzita)
Cesty k radosti
Co jsou podstatné rysy života z víry? Co by měly být podstatné rysy kněze, pastoračního pracovníka, učitele v církvi, křesťana? Jaké cesty k tomu, abychom dozrávali jako křesťané ukazoval Josef Zvěřina? Příspěvek bude čerpat odpovědi na tyto otázky v Písmu a v díle Josefa Zvěřiny.